Vlastní správa kryptoměn dává uživatelům přímou kontrolu nad jejich majetkem, zároveň na ně ale přenáší odpovědnost za jeho zabezpečení. Nedávné incidenty spojené s hardwarovými peněženkami znovu otevřely otázku, zda je tento způsob držení kryptoměn vhodný také pro začátečníky. Zástupci odvětví se neshodují na odpovědi a upozorňují, že ani vícepodpisové peněženky nebo řešení bez obnovovací fráze neodstraňují všechna rizika.
Kontrola nad majetkem vyžaduje odpovědnost
Možnost držet bitcoin a další kryptoměny bez prostředníka patří k základním principům tohoto odvětví. Při vlastní správě, označované také jako self-custody, má uživatel pod kontrolou prostředky potřebné k podepisování transakcí a nemusí jejich úschovu svěřovat například burze. Samotná kontrola nad privátními klíči však ještě nezaručuje, že budou prostředky v bezpečí. Zásadní roli hraje také způsob zálohování, obnova přístupu a ověřování transakcí před jejich schválením.
Právě náročnost těchto úkolů rozděluje představitele kryptoměnových společností. Michael Tanguma, generální ředitel poskytovatele bitcoinové úschovy Onramp, v rozhovoru pro Cointelegraph přirovnal současnou situaci k osobním počítačům v 70. letech minulého století. Jejich sestavení a provoz tehdy vyžadovaly technické znalosti, které většina lidí neměla. Podle Tangumy nebyla vlastní správa kryptoměn původně navržena s ohledem na nováčky a pro širší rozšíření potřebuje podobné zjednodušení, jakým prošly počítače.
Má být vlastní správa dostupná všem?
Rahul Rumalla, generální ředitel Safe Labs, zastává odlišný názor. Podle něj byla možnost vlastnit a ovládat svůj majetek od začátku určena každému, protože představuje samotný smysl kryptoměn. Upozorňuje přitom, že vlastní správa nemusí znamenat, že uživatel musí všechny související úkoly zvládat bez pomoci. Stejně jako řidič nemusí být automechanikem, neměl by se podle něj každý držitel kryptoměn muset stát bezpečnostním expertem.
Rozdíl mezi těmito pohledy spočívá především v tom, jakou míru technických znalostí lze od běžného uživatele očekávat. Tanguma zdůrazňuje historickou složitost dostupných nástrojů, zatímco Rumalla klade důraz na jejich poslání a potřebu přístupnějšího návrhu. Pro širší přijetí bitcoinu tak může být zásadní nejen bezpečnost peněženek, ale také jejich srozumitelnost. Rozhraní a postupy obnovy přístupu musí uživatelům pomáhat předcházet chybám, nikoli pouze nabízet další technické možnosti.
Hardwarová peněženka není absolutní zárukou
Hardwarové peněženky bývají doporučovány jako jeden z nejbezpečnějších způsobů držení kryptoměn, protože privátní klíče uchovávají odděleně od běžného online prostředí. Ani tato konstrukce však nevylučuje všechny způsoby napadení. Cointelegraph v souvislosti s aktuální debatou popsal případy upravených zařízení Ledger, v nichž vložené komponenty odcizovaly obnovovací fráze. U peněženek Coldcard pak upozornil na chybu firmwaru, která útočníkům umožňovala rekonstruovat privátní klíče a odcizit prostředky.
Tyto případy ukazují, že bezpečnost nezávisí pouze na tom, zda jsou klíče uchovávány offline. Důvěryhodnost samotného zařízení i jeho softwaru zůstává důležitou součástí ochrany. Samostatným problémem je situace, kdy držitel peněženky sám schválí škodlivou transakci. V takovém případě nemusí útočník privátní klíč vůbec získat.
Více podpisů přináší ochranu i složitost
Jednou z možností posílení zabezpečení jsou vícepodpisové peněženky neboli multisig. K autorizaci transakce vyžadují podpisy vytvořené více klíči, čímž omezují závislost na jediném klíči. Justin Hutzler, technologický ředitel Synergy Network, ale upozorňuje, že tradiční provedení těchto peněženek může být pro začátečníky obtížně zvládnutelné. Komplikace se týkají koordinace podepisujících, zálohování klíčů, obnovy přístupu i samotného schvalování plateb.
Více podpisů navíc automaticky neznamená ochranu před podvodnou transakcí. Rumalla připomíná, že několik podepisujících může podlehnout stejnému klamu, pokud všichni používají napadené rozhraní. Jednotlivá schválení potom nepotvrzují bezpečnost operace, ale opakují tutéž chybu. Přínos multisigu proto závisí také na tom, jak nezávisle a spolehlivě účastníci kontrolují předkládané údaje.
Peněženky bez obnovovací fráze přesouvají riziko jinam
Jiný přístup nabízí Tangem, který u svého řešení bez obnovovací fráze odstraňuje nutnost uchovávat seznam slov pro obnovení peněženky. Privátní klíč vzniká na jedné kartě a jeho záložní kopie lze uložit až na dvě další zařízení. Uživatel se tak místo ochrany obnovovací fráze musí soustředit na bezpečné uchování fyzických karet. Pokud přijde o všechna tato zařízení, přístup k prostředkům ztratí natrvalo. Tangem tuto vlastnost potvrdil Cointelegraphu a uvedl, že dosud neobdržel hlášení o uživateli, který by ztratil všechny své karty.
Ani zachování všech karet však nebrání schválení škodlivé transakce. Zach Herbert, generální ředitel konkurenčního výrobce hardwarových peněženek Foundation, připouští, že zálohování bez obnovovací fráze může zachovat princip vlastní správy. Kritizuje ovšem absenci vestavěného displeje u Tangemu, kvůli níž uživatel při kontrole transakčních údajů spoléhá na chytrý telefon. Podle Herberta útočník nepotřebuje odcizit klíč, pokud dokáže majitele přimět k autorizaci převodu, který peněženku vyprázdní.
Jednodušší ovládání musí doplnit bezpečné ověřování
Debata nenabízí jediný model, který by bez výhrad vyhovoval všem držitelům kryptoměn. Hardwarové peněženky, multisig i zálohování bez obnovovací fráze řeší různé problémy a současně vytvářejí odlišné nároky na uživatele. Společným bodem zůstává potřeba chránit nejen klíče a zálohy, ale také proces schvalování transakcí. Budoucnost vlastní správy proto závisí na tom, zda se podaří spojit skutečnou kontrolu nad majetkem s postupy, kterým bezpečně porozumí i začátečníci.
