Kolaps paraguayské digitální banky Ueno podle magazínu Cointelegraph dočasně připravil téměř tři miliony klientů o přístup k jejich účtům a zvýšil zájem o dolarové stablecoiny. Pro část domácností a podnikatelů se kryptoměny staly náhradním zdrojem likvidity v okamžiku, kdy potřebovali zaplatit nájem, mzdy nebo dodavatelské faktury. Případ však zároveň připomíná, že stablecoiny nejsou bezrizikovou náhradou bankovních vkladů.
Zablokované účty zasáhly domácnosti i firmy
>Podle zdrojového článku zahájila paraguayská centrální banka 3. listopadu 2026 řešení krize banky Ueno poté, co její ukazatel solventnosti klesl pod polovinu zákonem požadovaného minima. Vyšetřování mělo odhalit problematické úvěrové praktiky i nedostatky v dokumentaci půjček a účetnictví. Bez přístupu k účtům se ocitly téměř tři miliony zákazníků, což podle Cointelegraphu odpovídá přibližně 60 % dospělé populace země.
Krize podle stejného zdroje přerostla také v politické otřesy a pouliční protesty tisíců lidí. Cointelegraph uvádí, že prezident Santiago Peña nejprve usiloval o rezignaci a následně byl odvolán a zatčen v souvislosti s obviněními z porušení důvěry a zneužití funkce k osobnímu prospěchu. Pro samotné klienty banky ale zůstával nejpalčivější otázkou přístup k úsporám, výplatám a penězům na běžný provoz.
David Eisenmann, zakladatel a ředitel paraguayské kryptoměnové směnárny X4T, upozornil pro Cointelegraph na mimořádně nepříznivé načasování zásahu. Přišel na začátku měsíce, kdy se obvykle hradí mzdy, nájmy a faktury dodavatelů, a někteří podnikatelé proto nemohli vyplatit zaměstnance. Existence bankovního účtu se v takové situaci ukázala jako něco zásadně odlišného od skutečné dostupnosti peněz.
Dolarové tokeny jako nouzový zdroj likvidity
Napětí se rychle promítlo také do místního trhu s kryptoměnami. Někteří prodejci na peer-to-peer trhu požadovali za stablecoin USDt od Tetheru prémii až 13 %, zatímco paraguayské guaraní podle článku během týdne oslabilo o 12,3 %. Část lidí proto vyhledávala dolarové tokeny nejen kvůli platbám, ale také ve snaze omezit dopady poklesu domácí měny na hodnotu svých prostředků.
Eisenmann uvedl, že X4T během třicetidenního období do začátku listopadu zpracovala místní nákupy kryptoměn za tradiční měny v objemu přes deset milionů dolarů. Celý tento objem ale nelze přičítat pádu banky Ueno, protože část obchodování proběhla ještě před ním. Dolar podle něj začal vůči guaraní posilovat už v říjnu a zprávy o bance tento dřívější trend pouze urychlily.
Pohyb prostředků navíc neprobíhal jen směrem do kryptoměn. Někteří zákazníci digitální aktiva prodávali za guaraní nebo dolary, aby mohli uhradit závazky, které již nedokázali zaplatit prostřednictvím Ueno. Současně podle Eisenmanna výrazně vzrostla poptávka po USDt a USDC jako prostředcích pro uchování hodnoty navázané na americký dolar.
Vyšší zájem zatím neznamená masový odchod z bank
Podle údajů centrální banky citovaných ve zdrojovém článku mělo k 9. listopadu dostat své vklady zpět 93,1 % klientů Ueno. Tento údaj se vztahuje k podílu odškodněných vkladatelů, nikoli automaticky ke stejnému podílu celkového objemu vkladů. Přestože vracení peněz postupovalo, X4T nadále zaznamenávala zvýšený počet internetových dotazů na dolarové stablecoiny.
Analytik společnosti GlobalData Rhys Hicks však v rozhovoru pro Cointelegraph upozornil, že zatím nevidí důkazy o masovém přesunu peněz z paraguayských bank do stablecoinů. Část potřeb klientů podle něj převzaly jiné banky a veřejný hněv směřoval spíše proti vládě než proti bankovnímu sektoru jako celku. Pád Ueno podle jeho hodnocení především ukázal, jak vážné následky může mít situace, kdy řízení instituce a její kontrolní mechanismy nedrží krok s růstem.
Útěk k dolaru má v regionu dlouhou historii
Snaha přesunout úspory do dolarů při ztrátě důvěry v domácí finanční systém není v Latinské Americe novinkou. Během argentinské krize v roce 2001 zavedla vláda opatření známé jako corralito, které omezilo výběry hotovosti z bankovních účtů. Reagovala tím na odliv vkladů v prostředí prohlubujících se problémů s měnovým režimem a státním dluhem.
Pozdější nucený převod dolarových vkladů do pesos podle zdrojového článku snížil hodnotu úspor přibližně o 30 % prakticky přes noc. Takový zásah dále podlomil důvěru v banky a posílil význam dolaru jako prostředku ochrany majetku. Stablecoiny dnes nabízejí jinou technickou cestu k dolarové expozici, samotná motivace jejich uživatelů je však dobře známá.
Stablecoiny zůstávají závislé na emitentech i bankách
Dolarové stablecoiny typu USDt a USDC nejsou decentralizované a jejich vazba na dolar není bezpodmínečnou zárukou. Připomněl to pád americké Silicon Valley Bank v březnu 2023. Společnost Circle tehdy oznámila, že v této bance držela 3,3 miliardy dolarů rezerv USDC, tedy přibližně 8 % jejich celkového objemu.
Po zprávě, že Circle nemůže tyto prostředky vybrat, ztratil USDC dočasně vazbu na dolar a na sekundárních trzích klesl až k 0,86 dolaru. Příklad ukazuje, že potíže tradiční banky se mohou přenést i do tokenu, který má představovat její alternativu. Vlastní správa tokenů sice omezuje závislost na přístupu ke konkrétnímu bankovnímu účtu, neodstraňuje však rizika spojená s emitentem a jeho rezervami.
Hicks proto zdůrazňuje potřebu transparentnosti a ochrany spotřebitelů. Držitelé stablecoinů podle něj nemají stejné garance jako majitelé pojištěných bankovních vkladů a nemohou automaticky očekávat zásah centrální banky, který by jejich ztráty pokryl. Studie Banky pro mezinárodní platby navíc upozorňuje, že rozsáhlé používání dolarových tokenů může v rozvíjejících se ekonomikách představovat problém pro měnovou suverenitu.
Poučením může být rozložení prostředků
Eisenmann očekává, že zkušenost s Ueno povede spíše k větší diverzifikaci než k úplnému opuštění bank. Lidé podle něj mohou prostředky rozdělovat mezi více bankovních institucí, hotovost a digitální aktiva, místo aby spoléhali na jediné místo. Rychlost návratu důvěry bude záviset především na tom, jak rychle a transparentně úřady krizi vyřeší.
Paraguayský případ tak podle popsaných zkušeností ukazuje užitečnost stablecoinů zejména jako doplňkového platebního a likvidního nástroje. Mohou pomoci v okamžiku, kdy běžné bankovní služby selžou, ale jejich dostupnost může doprovázet vysoká cenová prémie i další rizika. Nejde tedy o odstranění finančního rizika, nýbrž o jeho přesun a jiné rozložení.
