Tokenizace reálných aktiv dnes dávno neznamená jen dluhopisy, fondy peněžního trhu nebo nemovitosti. Vedle seriózních finančních instrumentů se na blockchain dostávají i objekty a práva, která působí na první pohled absurdně, ale zároveň dobře ukazují, kam až může tento trend zajít. Od krav přes barely whisky až po lidskou kůži nebo historický tweet se potvrzuje, že technicky lze převést na token téměř cokoli.
Tokenizace už dávno není jen o tradičních aktivech
Velkou pozornost v poslední době vzbudil případ z Brazílie, kde burza B3 pracovala s tokenizovanými kravami jako se zástavou pro úvěr. Farmář na jihu země použil 10 kusů dobytka jako kolaterál pro půjčku ve výši 100 000 brazilských realů, tedy zhruba 19 600 dolarů. Každé zvíře získalo unikátní digitální token navázaný na šifrovanou digitální identitu a celý model připravil investiční fond Target FIDC. Nešlo o vysokou částku, ale o důležitý důkaz, že blockchain lze propojit i s fyzickými aktivy z odvětví, jako je zemědělství. Právě to otevírá otázku, kde leží praktické hranice tokenizace.
Myšlenka, že bude jednou tokenizováno každé aktivum, se v kryptoprůmyslu objevuje stále častěji. Zastánci tohoto směru tvrdí, že blockchain přináší lepší evidenci vlastnictví, rychlejší převod práv a možnost dělit majetek na menší podíly. Kritici naopak upozorňují, že samotné převedení věci na token automaticky nezvyšuje její likviditu ani hodnotu. Právě u netradičních případů je dobře vidět, že technologie umí vytvořit digitální obal, ale skutečná ekonomická logika musí přijít odjinud.
Od kuriozit k experimentům: co všechno už skončilo onchain
Jedním z nejbizarnějších příkladů je bezpochyby roční zásoba vlastních plynů amerického filmaře Alexe Ramírez-Mallise. Během pandemie své nahrávky zaznamenal, převedl je do podoby NFT a jednotlivé tokeny prodával za 0,05 ETH, tedy přibližně 85 dolarů tehdejší hodnoty. Šlo spíše o recesi než o seriózní investiční produkt, ale zároveň o ukázku toho, jak silná byla v době NFT horečky ochota trhu kupovat i velmi podivné digitální artefakty. Tento případ se často cituje jako důkaz, že když existuje příběh a pozornost publika, trh si může najít cenu i pro zdánlivě nesmyslné aktivum.
Na opačném konci spektra stojí už zmíněné krávy. Přestože na první pohled působí tokenizace hospodářských zvířat zvláštně, v zemědělství může jít o praktický nástroj. Globální zemědělský sektor vytvořil v roce 2023 podle údajů FAO přidanou hodnotu kolem 4 bilionů dolarů, a tak není těžké si představit, že podobný model může časem zahrnout i ovce, kozy nebo drůbež. Pokud se podaří dobře vyřešit identitu zvířat, jejich sledování a právní vymahatelnost zástavy, může jít o funkční způsob financování. Bizarní dojem tedy nemusí znamenat, že jde o zbytečný nápad.
Whisky, dostihoví koně a síla frakčního vlastnictví
Dalším často zmiňovaným aktivem jsou barely whisky. U vzácné skotské whisky dává tokenizace určitou logiku, protože hodnota sudů může s dobou zrání růst podobně jako u umění nebo sběratelských předmětů. Některé projekty proto experimentují s tím, že do blockchainu převádějí celé sudy uložené ve skladech a umožňují investorům kupovat buď celý kus, nebo jen jeho část. Výhodou je zejména snadnější dělení vlastnictví a potenciálně širší přístup pro menší investory. Riziko ale zůstává stejné jako u každého alternativního aktiva: pokud trh ochladne, token sám o sobě hodnotu nezachrání.
Podobně funguje i tokenizace dostihových koní. Vlastnictví špičkových plnokrevníků bylo dlouhodobě doménou velmi bohatých lidí, protože náklady na chov, trénink i provoz dosahují vysokých částek. Nové platformy ale umožňují rozdělit podíl na skutečném koni do digitálních jednotek, které si mohou koupit i menší investoři. Ti pak participují na případných výhrách, chovných příjmech nebo budoucím prodeji zvířete. Přesto je potřeba opatrnost, protože jak upozorňují někteří odborníci, převést luxusní či sběratelský předmět na blockchain ještě neznamená, že se z něj automaticky stane likvidní a atraktivní investice.
Uran, rybí tržby a hranice technologického optimismu
Vedle kuriózních aktiv se objevují i neobvyklé komodity s reálným ekonomickým významem. Příkladem je uran, se kterým pracuje projekt metals.io podporovaný ekosystémem Tezos. Spoluzakladatel Tezosu Arthur Breitman uvedl, že mezi listopadem 2024 a červencem 2026 platforma zaznamenala obchodní objem 21,5 milionu dolarů, zhruba 18 200 obchodů a kolem 7 400 unikátních peněženek. Podle něj je blockchain vhodný zejména pro technologicky orientované komodity, mezi něž uran dobře zapadá. Zároveň však přiznává, že institucionální hráči zatím k tokenizovaným obchodním kolejím přistupují spíše opatrně.
Ještě zajímavější je případ chilské společnosti zpracovávající ryby, která podle platformy Brickken chtěla vydat tokenizovaný dluh navázaný na hodnotu prodaných ryb. V praxi mělo jít o nástroj, v němž by výnos pro věřitele závisel na ověřeném prodejním výkonu firmy. Šéf Brickkenu Edwin Mata vysvětlil, že token by představoval smluvní nárok věřitele a úrok by se upravoval podle skutečných tržeb. Nakonec se ale projekt na blockchain nedostal, protože podkladová data stále závisela na auditech, obchodním reportingu a právních dohodách, které nešlo plně automatizovat. Právě tady se ukazuje, že největší překážkou tokenizace často není blockchain, ale realita mimo něj.
Hudební honoráře a práva, která znějí lépe než vydělávají
Do onchain světa pronikly také hudební licenční výnosy. Mezi první známé příklady patřila iniciativa producenta 3LAU, který v roce 2021 nabídnul fanouškům polovinu streamovacích práv ke skladbě Worst Case prostřednictvím své platformy Royal. O rok později využil stejnou cestu i rapper Nas, jenž prodal podíly na honorářích ze skladeb Ultra Black a Rare. Myšlenka byla lákavá: fanoušek se může stát spoluvlastníkem části budoucích příjmů z oblíbené hudby.
V praxi se ale z tokenizovaných hudebních honorářů nestala masová třída aktiv. Důvod je prostý: ekonomika streamingu často negeneruje tak vysoké výnosy, aby z malých podílů vznikla výrazně atraktivní investice. Token může sice zpřístupnit vlastnictví a zjednodušit převody, ale nezmění samotnou výnosnost podkladového aktiva. Pokud je příjem nízký, zůstane nízký i po digitalizaci. Tokenizace tedy umí zlepšit distribuci práv, nikoli zázračně vytvořit vyšší cash flow.
Lidská kůže, spálený Banksy a digitální vlastnictví na hraně absurdity
V roce 2021 zaujala i chorvatská tenistka Oleksandra Oliynykova, která nabídla jako NFT reklamní práva na plochu kůže na své pravé paži o velikosti 15 krát 18 centimetrů. Vítězný kupec zaplatil 3 ETH, tehdy přibližně 5 400 dolarů, a získal právo určit, jaké tetování bude hráčka po dobu jednoho roku nosit na turnajích. Sportovci prodávají reklamní prostor běžně, obvykle však na dresech, helmách nebo vozech. Zde se sponzoring posunul doslova na lidské tělo, což z případu udělalo jeden z nejdiskutovanějších NFT experimentů své doby.
Ještě větší rozruch vyvolal projekt Burnt Banksy. Skupina v roce 2021 koupila tisk Banksyho díla Morons White za zhruba 95 000 dolarů, veřejně jej spálila a následně vytvořila NFT, které mělo reprezentovat novou digitální podobu díla. Myšlenkou bylo ukázat, že i když fyzický originál zmizí, vlastnictví může nadále žít na blockchainu. Výsledný token se prodal asi za 382 000 dolarů a rozpoutal debatu o tom, zda šlo o vandalismus, nebo o vznik nového uměleckého aktu. Případ krásně ilustruje, že tokenizace není jen technická operace, ale často i kulturní a filozofické prohlášení.
První tweet a tvrdé vystřízlivění po NFT horečce
Symbolem vrcholu NFT mánie se stal i vůbec první tweet Jacka Dorseyho se slovy just setting up my twttr. Spoluzakladatel Twitteru jej v roce 2021 tokenizoval a prodal kryptopodnikateli Sinovi Estavimu za 2,9 milionu dolarů. Transakce tehdy působila jako potvrzení, že blockchain může proměnit internetové kulturní artefakty ve sběratelský majetek s vysokou tržní cenou. NFT se stalo ikonou doby, v níž se digitální vlastnictví prodávalo za částky srovnatelné s vrcholným uměním.
O rok později ale přišlo vystřízlivění. Estavi se pokusil token prodat za 48 milionů dolarů, avšak nabídky se pohybovaly jen na nepatrném zlomku požadované ceny. Nejvyšší veřejně uváděná nabídka dosáhla jen asi 6 800 dolarů. Samotný tweet přitom zůstává veřejně čitelný pro každého, zatímco kupující vlastní pouze blockchainový certifikát navázaný na tento digitální objekt. To znovu potvrzuje, že tokenizace může zlepšit evidenci, převoditelnost a správu aktiv, ale nedokáže proměnit špatnou investici v dobrou.
Co si z podivných případů tokenizace odnést
Pohled na nejzvláštnější tokenizované objekty ukazuje dvě paralelní reality. Na jedné straně stojí výstřední experimenty, které vznikly hlavně díky pozornosti, spekulaci a kulturnímu momentu NFT éry. Na druhé straně jsou zde i příklady s reálným užitkem, jako je zemědělské financování, frakční vlastnictví alternativních aktiv nebo komoditní infrastruktura. Obě tyto větve ale spojuje stejná lekce: blockchain je nástroj, nikoli záruka hodnoty.
V příštích letech proto zřejmě neuvidíme jen tokenizované fondy a státní dluhopisy, ale i další překvapivé formy majetku a smluvních nároků. O úspěchu však nerozhodne samotná originalita nápadu, nýbrž to, zda je jasně definované vlastnické právo, ověřitelná data, právní vymahatelnost a skutečný zájem trhu. Pokud tyto podmínky chybí, zůstane i nejmodernější token jen digitální kuriozitou. Pokud naopak fungují, může blockchain otevřít dveře i aktivům, která by dříve do investičního světa vůbec nepronikla.
